Len ich žiadam, aby činili pokánie a otočili sa opačným smerom od toho, kam išli, pretože idú nesprávnym smerom. To je všetko. Som ako sprievodca, ktorý im povie: „Táto cesta je nesprávna. Choďte touto cestou.“ Ale ak budú pokračovať týmto smerom, potom sa stretnú so svojim zánikom. Nemôžem nič robiť.
Pokud například šéf v té kanceláři bere úplatky, další menší podřízení to musí také podporovat. Jinak, nebo něco jiného. Nebo se společně v jedné skupině spřáhnou a všichni musí brát úplatky společně, nebo něco jiného. (Ano.) Takže tento svět je až dosud v mnoha ohledech stále bezmocný, a máme mnoho pandemií. (Ano, Mistryně.) Nejen virus. Virus ve společnosti, ve vládním systému, v sociálním systému, je dokonce ještě těžší vyléčit než COVID-19. Ale co dělat? Lidé se musí učit. (Ano, Mistryně.)
A cokoliv, musíme být trpěliví. A cokoliv udělali, musí nést následky, pokud se neotočili, nelitovali a nezměnili se. (Ano, Mistryně.) Požádala jsem lidi, aby jen činili pokání a otočili se. Dokonce jsem je ani nežádala, aby byli mými žáky. Dokonce jsem se nezeptala, abych znala jejich adresu nebo jména. Nepožádala jsem je o jejich peníze nebo o jejich vliv nebo o jejich postavení nebo o jejich sílu, aby mi pomohli. Vůbec o nic! Jen je žádám, aby činili pokání a otočili se do protisměru než kam šli, protože jdou špatným směrem. To je vše. Jsem jen jako průvodce, který jim říká: „To je špatná cesta. Běžte tudy.“ Ale pokud budou v té cestě pokračovat, pak se setkají se svou záhubou. Není nic, co bych mohla udělat. (Ano, Mistryně.)
Tak se mě víc neptejte, jestli by požehnání Mistryně udělalo vše dobrým. Některé věci udělá dobré, ale ne všechno dobré. (Ano, Mistryně.) A dokonce, i když tuto generaci udělám dobrou, to neznamená, že příští generace, nebo další, další a další budou dobré. Jako Ježíš, možná se obětoval pro Svou skupinu žáků a pro některé jejich příbuzné, ale ne pro celý svět. (Ano.) A pak, ne pro každého po Jeho generaci. (Ano, Mistryně.) Samozřejmě, někteří lidé zůstávají pod vlivem Jeho učení. Ale přesto, hlavní bod je laskavost a soucit. Většině z nich to nedošlo. A slepý vede slepého a oba spadnou do jámy. A to je výsledek. Nikdo to nemůže změnit. (Ano, Mistryně.) Pokud slepý vede slepého, pak jednoho dne společně spadnou, ne? (Správně.) A když je náhodou poblíž někdo lituje a řekne: „Ne, ne, ne. Nechoďte tam, nechoďte rovně, zahněte do leva. Nebo se vraťte a najděte jinou cestu.“ A když to neudělají, co pak s tím můžeme dělat? (Ano. Správně.) Je dobré lidi živit, ale lepší je, je učit jak uživit sami sebe. (Ano, Mistryně.) To je dlouhotrvající a pro všechny to je prospěšnější. Nemohou tam jen sedět a se všemi zle nakládat, včetně zvířat a pak očekávat, že každý Mistr přijde a udělá hola hop a pak bude vše v pořádku. Pro oběti to není v pořádku. Páchání zla není pro zvířata nebo pro veškeré oběti spravedlivé. (Správně.) Tak, teď to víte. Chválím tedy zpravodaje za dělání šlechetné věci, ale nevím, jestli to může udělat nějakou změnu. Mohlo by to udělat změnu, ale po dlouhé době. Tak doufám, že by to mohlo udělat změnu rychleji. A doufám, že všichni reportéři v celém světě následují tento odvážný spravedlivý příklad zpravodajů v Bretani ve Francii.
Ach! Jsem tak nízko, že hovořím s překrouceným jazykem. Prostě moje duše nemá někdy mé tělo pod naprostou kontrolou. Můžete to vidět, mnoho slov říkám špatně. A někdy je nedokážu vyslovit. (Ano, Mistryně.) Nejen toto slovo, ale mnoho. V hlavě to znám, jen to správně nevyjde ven. Často když popadnu věci, spadnou na zem, vypadnou mi z rukou, třebaže vím, že to držím ve své ruce. Někdy mi to prostě z mé ruky vypadne. Už jsem to měla v ruce a ještě to vypadne. Protože jsem možná neměla energii to udržet. Někdy mám tak slabou baterii. Nebo někdy, to záleží. Také ještě nejsem zpět v těle. Spojení mezi tělem a vyšším velením duše zatím ještě není navázané. (Ano, Mistryně.) Můžete se začít smát mé negramotnosti, ale (Mistryně, ne.) jsem vším. Jsem zcela ponížená i pokorná, kdekoliv, tak jako tak. Musím se postarat o mnoho jiných věcí, třebaže nenadálých. Vždy mám nějakou práci navíc, nejen práci pro Supreme Master TV. (Ano, Mistryně.) A nejen vaši konferenci s vámi.
Jsem ráda, že jsme ji měli. Protože bych možná bez všech vašich otázek zpozdila svou zprávu, až do, nevím do kdy. (Ano.) Zprávu, o které jsem už měla hovořit 24. července. Protože jsem také velmi lenivá si na tvář dát pudr proti lesku a všechny ty věci, (Ano, to chápu.) a trochu se pro kameru upravit a to všechno. A také vás shromáždit. A napadlo mě, co s tím udělám, protože to je krátká zpráva. Není to na dlouhou konferenci, tak mě napadlo, že vás nechci shromažďovat a hovořit jen o tom. A pak mě napadlo: „Ach, možná budu hovořit jen telefonem, bez videa,“ a přemýšlela jsem, přemýšlela a pak už uplynuly čtyři dny nebo pět. Čas utekl tak rychle! Teprve včera jsem si uvědomila, že už uběhlo pět dní ode dne, kdy jsem našim lidem chtěla dát zprávu. (Ano, Mistryně.) Alespoň našim lidem, ne veřejnosti, nezasvěceným lidem, protože dokonce ani nevím, kolik by toho uvěřili, co jsem řekla a dokonce kolik poslouchají nebo dokonce kolik toho udělají, cokoliv z toho, co jsem řekla. Tak alespoň pro naše lidi všude ve světě, aby o sebe pečovali. To je vše, v co doufám. (Ano, Mistryně.) Samozřejmě by to bylo lepší, pokud by svět také poslouchal, ale nemám velmi velkou naději, způsobem, jakým to jde. Smrt už je u dveří světa a oni si stále pokračují ve svých záležitostech jako obvykle, stravují se masem a pijí alkohol, a mluví o nesmyslech a dělají podobné věci. (Ano, Mistryně.) Lidé umírají v bezpočetném množství. To můžete vidět ve zprávách, že všude kopou tolik jam (Ano.) a dokonce jich není nikdy dost, hroby pro rakve. Prostě jen tak, všude jen jednoduše vykopou hroby, kde mají místo a jen je spustí dolů a je to. Bez obřadu. Chápete? (Ano, Mistryně.) Nedůstojně. Zprávu chci dostat ven, jakmile jen budeme moci, (Ano, Mistryně.) aby o sebe lidé pečovali. Pro bezpečí a zdraví lidí – pro život. (Ano, Mistryně.) Mohlo by to zachránit mnoho životů. (Ano, Mistryně.) Protože, pokud to stále opakujete a opakujete, pak se v některých lidských uších některá slova možná uchytí. (Ano. Také doufáme.) Jako ten vtip, který jsme někde četli. V obchodní společnosti vedoucí řekl zaměstnanci: „Chápete to, když lidé nenakupují, prostě stále jen opakujte, opakujte, opakujte a pak je větší možnost, že nakoupí.“ Zaměstnanec pak řekl: „Ano pane.“ A vedoucí pak řekl: „Dobrá. Za prvé, pro co jste přišel do mé kanceláře?“ Zaměstnanec řekl: „Zvýšení, zvýšení, zvýšení, zvýšení (platu).“ Učí se rychle, rychle, rychle. (Ano.)
Více otázek? ( Proč je to tak, že když lidé, kteří přivedou Mistryniny psy (k Ní), přijdou blízko Mistryně, Mistryně ztratí 14 % duchovní moci a naspořenou moc pro Svou misi? ) Protože jejich úroveň je příliš nízká. Jejich energie je hrubá, dokonce i když se už dostali do Čtvrté Úrovně. Je to o hodně lepší, ale někteří nejsou v té úrovni. Někteří nejsou na vyšší úrovni, jen ve Třetí nebo ve Čtvrté. To není moc dobré. (Ano, Mistryně.) Energie není dostatečně pročištěná pro můj dobrý stav, hlavně, když jsem na pobytu v ústraní. (Ano, Mistryně.) Při pobytu v ústraní byste měli být uzavřeni od světa. Nikoho byste neměli vidět, žádné psy, žádné bytosti, nic. (Ano, Mistryně.) V Tibetu za starých časů, jako byl čas Milarepy, udělali by vám maličkou… jako jeskyni a pak ji úplně uzavřou. A prostě jste uvnitř, navždy. Jen malý otvor tak, aby vám lidé mohli přinést jídlo. A dokonce osoba, která přinesla jídlo, měla ruce zakryté, abyste ani nemohli poznat, kdo to je. Tohle dělali. (Páni.) Ruce vůbec nebyly vidět. Když jsem v Hsihu dělala poprvé pobyt v ústraní, skutečně jsem vše odložila. Řekla jsem: „Jdu dovnitř sama bez psů, bez lidí, bez Supreme Master TV, bez práce, nic.“ A okamžitě jsem měla takový klid. Takovou… Ach! Takovou radost. Prostě takovou pohodu. A to bylo jen jednou. Ale později, protože v práci pro Supreme Master TV je mnoho věcí nesprávných, pokud tam nejsem, tak jsem to později nemohla nechat jen tak.
Tak nevím, jestli jsem opravdu na pobytu v ústraní. Pokouším se, jak nejvíc mohu, ale to není vše. Rozumíte? (Ano, Mistryně.) To není normální pobyt v ústraní. Prostě to je možná lepší než nic. Už jsem vám to řekla dříve, že to není 100 % efektivní. (Ano, Mistryně.) Ale, co mohu dělat? Jsem jen jedna. Musím udělat mnoho věcí. Mám tolik aktivit, že to ztrácí na efektu. Další otázka, pokud jste již spokojená (Ano, Mistryně.) s tou otázkou? (Ano, Mistryně. Děkuji Vám.) Protože vaše energie je příliš hrubá. Vaše úroveň není dost vysoko. Proto. Tak proto ztratím. Někdy při pobytu v ústraní, kvůli naléhavosti, protože zemřel pes, někdy jsem viděla psy a okamžitě je poté zmatek. Okamžitě. (Páni.)
( Takže s tím souvisí, že by žáci neměli chodit k Mistryni blíže než na devět metrů, a co když Mistryně hovoří s žáky telefonem? ) Ano. A co s tím? Zajisté ztratím, protože to také budete vysílat na [Supreme Master] TV, aby to viděl celý svět, nejen vy. Musím se obětovat. (Ano Mistryně. Děkuji Vám.) (Mistryně, děkuji Vám.) Co udělat jiného? To vše vím, ale přesto to udělám. Dokonce i Bohové, Bohyně a Vrcholní Mistryně mě varovali. Řekla jsem: „Musím.“ Dokonce i moji psi mi to řekli. Dokonce moji psi, někteří z nich se skutečně pokusili způsobit potíže v mém pracovním řádu tak, abych přestala pracovat. Dokonce to udělali záměrně. Řekla jsem: „Už to víc nedělejte. Já to dělám dobrovolně, musím, protože to nikdo jiný neudělá tak, jako já.“ Všem psům jsem řekla, prosím, přestaňte. Tak přestali. Chtěli mě ochránit. Řekli: „Lidé si nezaslouží, abyste se pro ně obětovala, abyste se ocitla na hranici mizérie, bezmocnosti a takové neschopnosti.“ Řekla jsem: „Do mé práce se nepleťte.“ Tak teď víte (Chápu.) celou pravdu. Musím. Alespoň abych vás, vaše bratry a sestry zasvěcené ochránila. (Mistryně, děkujeme Vám.) I když ostatní lidé neposlechnou, lidičky, alespoň varuji vás, své žáky. Protože, když to neřeknu, nebudou o tom vědět. (Ano, Mistryně.) Hodně jich dokonce ani víc TV nesleduje a neznají zprávy. (Správně, ano.) A mohli by být příliš neopatrní. A také mají členy svých rodin, kteří si také myslí, že je v pořádku nechat je jít ven neopatrně bez jakékoli ochrany. (Ano, Mistryně.) Tak to musím říct na vlastní náklady. A to už jsou desítiletí. A o čem teď hovořit? Bohové mi to řekli, řekli mi to, ale vždy neudělám, co mi Bohové řeknou. (Ano, Mistryně.)
