Dokonce i gekon mi to znovu řekl. A přišel další gekon. Řekl: „Pro klid Mistryně, nesledujte negativní zprávy.“ (Páni.) Řekla jsem: „Viděla jsem jen titulky na mobilním telefonu.“ A on řekl: „Stále ne dobré, to není dobré. Oddělte Se od toho.“
Neměla jsem s sebou kameru. A pak, chtěla jsem ji vyfotit, abych vám ukázala jaký druh pavouka jsem předtím viděla. Ten, který přišel a zachránil mě před hadem. (Ano, Mistryně.) Který je jí podobný, jen je větší. Když vidíte světlehnědého s kulatým tělem, to je ten druh. Jsou tak laskaví. Poté, co mi řekla to, co mi řekla, a pak jsem jí odpověděla: „Opatruj se i své děti v tvém břichu,“ a to všechno. A pak odešla. A pak jsem toho později litovala, protože vypadala jako pavouk, který mi ve skladu pomohl zachránit můj život, v jiném místě a mrzelo mě, že jsem ji nevyfotila. (Ano, Mistryně.) Lidičky, protože jsem vám chtěla ukázat tento druh pavouka, protože na naší [Supreme Master] TV ukazovali jiný druh pavouka. Tento druh pavouka, nevidím, že by pletli pavučiny nebo něco. Jen běhají kolem. (Ano, Mistryně.) Ten hnědý a kulatý, vypadá jako krab. (Ano.) Tak mě to mrzelo, že jsem ji nevyfotila. Možná jsem s sebou neměla kameru. Setkala jsem se s ní v jiném místě. Ve stejném prostředí, jen v jiném domě, (Ano, Mistryně.) zatímco jsem něco dělala a pak, když jsem se vrátila do Svého pokoje, mrzelo mě to. Řekla jsem: „Ach, mohla jsem ji vyfotit, jen ji ukázat mému týmu.“ Ten druh. Ne toho samého, ale ten typ. (Ano, Mistryně.) A řekla jsem: „Ach, pavouku, zapomněla jsem tě vyfotit. Mohla bys nějak, někam přijít nazpět, přijít ke mně domů?“ Jen to tak opakovaně říkám, několikrát. (Ano.) a hle, asi ten samý den, jen o trochu později, protože jí to dlouho trvá, tak daleko přelézt. (Ano, Mistryně.) Není to daleko, ale právě pro ni, tak malý tvor a takhle s dětmi ve svém břichu v bílém vaku. (Ano.) vypadá jako pilulka, kulatý a bílý. (Ano, Mistryně.) A pak přišla. Ale já jsem ji neviděla. Chtěla jsem nastříkat vodu, odplavit nějaký mrtvý hmyz. (Ano.) A ona se tolik bála, utekla pryč, ale uviděla jsem ji s jejím bříškem. Řekla jsem: „Ach, ach, ach, ach! Promiň.“ Nezasáhla jsem ji vodou, ale ten zvuk a vlhkost – trošku jsem to pokropila, pár kapek (Ano.) – vystrašila jsem ji. Řekla jsem: „Dobrá, dobrá, běž pryč. Chraň se a své děti. Promiň, neviděla jsem tě.“ Tak jsem ji od té doby vůbec neviděla. Už teď musela být k smrti vystrašená. Už by se nevrátila.
Chápete, všechna tato zvířata, dokonce i hmyz a dokonce takhle až po pavouka a gekona, tolik, tolik, tolik se dotýkají mého srdce. Takhle to skutečně je, jako je řečeno v Bibli: „Zeptejte se ptáků a oni vám odpoví. (Ano.) Promluvte s rybami a ony vás povedou.“ Něco takového o zvířatech, že vám pomohou. (Ano, Mistryně.) Skutečně, jsou vašimi pomocníky. Dokonce i gekon, tak malý, jako můj palec. A pavouk, ta je větší než můj palec. A pak, samozřejmě, osm nohou. (Ano, Mistrně.) Ach, můj Bože. Ona se vrátila! (Ach, to je tak milé.) Lezla celou cestu a já jsem ji neviděla. Byla na velmi zřejmém místě, ale byla jsem tak zaneprázdněna, snahou zbavit se mrtvého hmyzu postřikem, takže jsem si jí nevšimla. A proto se vylekala a utekla pryč. Tolik jsem toho litovala. Stále jsem se omlouvala. Stále říkám: „Tolik toho lituji. Opravdu, promiň mi, promiň mi. Nechtěla jsem tě postrašit. Nechtěla jsem ublížit tvým dětem. Prosím, dávej na sebe pozor.“ A to je příběh o pavouku.
Také mnoho jiných, dokonce přišli i ti drobní a řekli mi… Co mi dnes odpoledne zase řekl pavouk? Pro pána. Neměla jsem čas si to zapsat. A teď jsem to zapomněla. Ten velmi drobný. Ach, ano. Protože jsem byla příliš rozrušená. Poslední dobou je s naší prací tolik potíží. (Ano.) Každý program má potíž. To víte, ano? (Ano.) Všichni také mají potíže. Tak mě napadlo, možná se musím odstěhovat. Také mě přišlo obtěžovat mnoho hmyzu. Přišel ten druh barevného pavouka a takhle mě zdržoval. Řekla jsem, možná bych se měla přestěhovat do jiného, klidnějšího místa. Tak přišlo pár pavouků, řekli mi: „Zůstaňte! Zůstaňte tady. Je to pro Vás bezpečnější.“ (Páni!) Chtěla jsem se stěhovat. Už jsem měla nějaké věci sbalené a pak sem všichni přispěchali. A dokonce i ptáci. Dříve než zapomenu. Přilétly stovky ptáků. (Páni! To je úžasné!) Stovky nebo tisíce, ani nevím. Najednou, odnikud, přilétli a všude venku dukali. V každém malém koutku, všude dukali. Řekli mi: „Nechoďte! Nikam nechoďte! Prosím Vás, zůstaňte tady.“ Řekla jsem: „A co potom?“ A Oni řekli: „Když půjdete, negativní už čeká, aby Vám cestou ublížili.“ (Ach, moje dobroto.) Možná jsem tady víc chráněná. Ale pokud pojedu na silnici, nemusela bych být chráněná a mohla bych projet skrz jejich pevnost. (Ano, Mistryně.) Pak by mě na silnici mohli ublížit. Tak jsem se znovu nestěhovala, ale znovu jsem musela uspořádat své věci. Vybalit a uspořádat. Řekněte mi, vypadám stále dobře. (Jste krásná. Mistryně, vypadáte nádherně.) To proto, že nevidíte pot, že jsem celý den pracovala s uspořádáním věcí, udělala jsem světla pro kameru a připravila to a ono, uchystala jsem roh, aby nebyl tak plný, nebo aby nevypadal špatně, tak aby editoři nemuseli tak obtížně pracovat na zakrývání pozadí. (Ano, Mistryně.) Nemám vždy čas na přípravy, tak někdy musí pracovat velmi pilně. Musím za to editorům poděkovat. (Ano.) Protože musí zakrývat pozadí. (Ano.) Myslím, že tentokrát nemusí. Jen záclona a dřevěná stěna. Myslím, že už to víc nemusí zakrývat. Tak to jsou věci, o kterých jsem vám chtěla říct. Nevím, ještě něco jiného? Ach, dobrá.
Jeden z mých psů nejedl. Už jsem vám to dříve říkala? (Ne, Mistryně.) Ne? Dobrá. Protože mi každých pár dní ohlašují, jak se psům daří. (Ano.) Nedávno mi jeden ze psů něco řekl, ten, který doma pokaždé čůrá, aby mi tím něco oznámil, když je neposlouchám. (Ano.) A když se to jiný pes neodváží udělat, ona to udělá vždycky. Řekla: „Bezpečnost Mistryně je důležitější.“ Má strach, ale udělá to tak jako tak. To znamená, že mě velmi ochraňuje. Nevadí jí, že jí vynadám, když doma čůrá. Nedělá to vždycky. Jen když je něco důležitého, chce mě upozornit. Ale pokaždé nemám čas, abych je navštívila, to je to. Oni jsou také moji ochránci, ale při pobytu v ústraní mi není dovoleno, je často vídat. Dříve, když jeden ze psů zemřel, vzpomínáte si? (Ano.) Musela jsem je přijít navštívit a uklidnit je, ale poslední dobou už víc nemohu. (Ano, Mistryně.) Ale znovu nejedla a zeptala jsem se jí: „Proč?“ Řekla, že má o můj stav moc velké obavy, protože jsem ztratila příliš mnoho Duchovní Hodnoty. Nejen Hodnotu, ale Mládí. Tento druh Věčného Mládí není mládí tělesného vzhledu. (Ano, Mistryně.) Ale také se to může stát. To je jen to, že se tím nemíní tento. (Ano, Mistryně. Rozumíme.) A pak mi řekla, že jsem ztratila příliš mnoho Mládí, Svobody, Bezpečnosti, Hodnoty a Zabezpečení. Příliš jsem ztratila, stala jsem se nulová, proto nemohla jíst.
Mnohokrát nemohla jíst, mnoho dní před tím a před tím a před tím. Musela jsem jí stále říkat (vevnitř, telepaticky): „Prosím tě, postarej se o sebe, tak, abys byla zdravá a silná, abychom se zas navzájem mohli vídat. Protože, pokud jsi nemocná, pak jak bychom se znovu navzájem mohli vidět? A také jsi mi způsobila obavy.“ Tak ona někdy nejí, ale teď jí lépe a lépe, protože jsem řekla pečovateli: „Když nebude jíst, musíte mi to oznámit.“ Píšu skrze vás, lidičky. Ale pokud jí, pak je to dobré. Pokud jednou nebo dvakrát denně nejí, pak je vše v pořádku. Ale takhle, když nejí několik dní, pak něco musíme udělat. (Ano.) Tak jsem tady napsala: „Zase nejí. Jedla jen malinko. Má obavy o moje duchovní, mnoho aspektů je ztraceno, ztráta Hodnoty, Míru, Mládí, Svobody a Bezpečí. Řekla jsem jí, že musí jíst a dobře spát, abych se o ni nemusela obávat. Další dívka, ta menší, má také obavy, říká, že lidské bytosti si moji oběť nezaslouží. Tolik ztraceno, být v takovémto nicotném stavu.“ Chápete, druhý pes, ten menší, ten jasnovidec. Všichni psi jsou ke mně velmi dobří. „Nemuselo to tak být, že tolik ztratíte a pak se dostanete do tak nicotného stavu jako je tento. To je to, co řekla. „Všem vám děkuji za vaši lásku a péči.“
Řekli mi: „Nedívejte se už víc na zprávy. Nepátrejte po zprávách.“ Protože kvůli tomu ztratím dokonce víc. Vidět se ve zprávách tváří v tvář s těmi, co nepraktikují, co se stravují masem a pijí víno. Řekla jsem, že zprávy dokonce ani nečtu. Jen vidím nadpisy. Čtu jen některé, pokud jsou důležité. Ale řekli, že to pro mě není dobré. Tak jsem jim řekla: „Pokusím se minimalizovat výzkum některých negativních a špatných zpráv, protože to je nepřímé kontaktování skrz zprávy s negativními a všedními lidmi světa. To je pro mě špatné, hlavně při pobytu v ústraní, protože jsem citlivá, energie je otevřená.“ Nepíšu celou větu, jen ve zkratce. (Ano, Mistryně.)
Ten barevný pavouk se mě pokusil zastavit, všude pletl pavučiny, abych jimi musela projít. Tak, ten další pavouk mi odpověděl: „Protože tamten si přeje Váš neúspěch.“ Abych v mé misi neuspěla a to všechno. A ten další, jiný den: ten větší černý pes také nejedl. Tak jsem řekla: „Proč? Proč nejíš? Ona řekla: „Obávám se o Mistryni.“ Řekla jsem: „Co?“ Ona řekla: „Vaše Svoboda, Mládí, Mír, Hodnota, není dobrá.“ Není v dobrém stavu. Říkám jen, že „není dobrá“, ale je to, „není v dobrém stavu“. Tady jsem to napsala zkratkou. (Ano.) Tak jsem řekla: „Já to vím! Kvůli všem bytostem to dělám dobrovolně. Tak je to v pořádku. Neměj obavy.“ Řekla jsem: „Neměj obavy. Musíš dobře jíst a kvůli mně, dobře spát, tak, abych se o tebe nebála. Dobrá?“ „Tady jedla dobře,“ kdykoliv mě viděla, ale tam ne.
Další, Vrcholní Mistryně mi řekla krátkou zprávu. Řekla jsem: „Požehnej Vám.“ On/Ona řekla: „Osvoboďte se, mějte Mír, Bezpečí, Hodnotu.“ Tak jsem se zeptala: „Osvobodit, co? Osvobodit od čeho? Jsem na pobytu v ústraní.“ Tak On/Ona řekla: „Osvoboďte Svůj život.“ Řekla jsem: „V jakém smyslu?“ On/Ona řekla: „Nesledujte žádné negativní zprávy.“ Ve smyslu, oddělte se od světa. (Ano, Mistryně.) Normálně to je to, co „pobyt v ústraní“ znamená. Ale kvůli mimořádné situaci jsem musela. (Ano, Mistryně.) Stejně jsem se nikdy nezajímala o sledování zpráv, nebo něčeho. To víte. Jen v těch dnech, protože to bylo tak naléhavé. Dokonce i gekon mi to znovu řekl. A přišel další gekon. Řekl: „Pro klid Mistryně, nesledujte negativní zprávy.“ (Páni.) Řekla jsem: „Viděla jsem jen titulky na mobilním telefonu.“ A on řekl: „Stále ne dobré, to není dobré. Oddělte Se od toho.“
A co tady ještě je? To bylo 21. července. Čtu stále nazpátek, protože původně jsem chtěla číst jen ten další a pak se to zdálo, že jich tam je víc. 20. července: „To je hrozný týden.“ „Více než týden to je hrozné. Všichni uvaděči, dokonce i ptáka (na) Tipu dne, udělali vše špatně. Vše předělat, předělat, předělat. Vyčerpávající. A ten [pes] zase dobře nejí. Minule to samé. Příliš se o Mistryni strachuje. Ubohá dívka. Řekla jsem jí, že kvůli mně o sebe musí pečovat.“
