Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Láska Tim Qo Tu zvíťazí, 9. časť z 9

Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac

Nic není schované. Cokoliv jste řekli, zůstane ve vzduchu, zůstane ve vodě, zůstane ve stromech, zůstane na trávě, v zemi, všude. (Páni!) Možná to vědci jednoho dne budou schopní podchytit. (Páni.) A pak můžeme slyšet Ježíše, jak nám osobně káže. (Úžasné.) Nebo můžeme slyšet hovořit Buddhu v Jeho řeči, které nerozumíme.

( Ohledně veškeré práce se Supreme Master TV, kterou Mistryně dělá, je něco víc, co by mohl tým udělat k ulehčení pracovní zátěže Mistryně? ) Ach, teď hodně pomáháte, je to lepší než dříve. Když jsem začala poprvé, bylo to tak chaotické. Nikdy jsem slunce neviděla, dlouhou dobu. Pracovala jsem celý den, celou noc. A dokonce tak unavená, že jsem nemohla jíst, nemohla spát. Ale právě teď, po dvou, třech letech školení, se tam, lidi, dostáváte. Styl je lepší. Když se podíváte na začátek, když jsem v tom ještě nebyla, (Ano.) víte, o čem hovořím, o nezáživné TV. Zajímalo by mě, proč jsme neudělali jen rádio, protože pro rádio to bylo dostačující. Ani ne, ani ne. Ten chlapec, který četl zprávy, četl jako kdyby krmil z lahve své dítě a pak u toho ještě četl, zatímco měl jedno oko zavřené nebo oči napůl otevřené. Podívejte se zpět na začátek, na první den. Nemohu tomu uvěřit! V té době jsem neměla čas se na to podívat. Lidičky, myslela jsem si, že už víte, co dělat a oni se mi kvalifikovali: „Ach, tato sestra byla dříve koordinátorkou ve staré TV v LA, a ten muž a to…“ Dělali předčasné optimistické závěry o svých vlastních zaměstnancích. „A už to a tamto, dělali to či ono, byli tam…“ a tak jsem si myslela: „Dobře. Pak nemusím dokonce nic dělat.“ Dokud jsem to nezkontrolovala. Ach, Bože! Skoro jsem omdlela. (Ach.) Můj Bože. Takhle jste na TV dali můj titul? Supreme Master Television a takto nezáživná? Pak jsem musela začít pracovat, ale ze začátku to bylo tak chaotické a dezorganizované, že jsem musela pracovat ve dne v noci, abychom dosáhli dnešní podoby.

Dříve jsem musela dělat absolutně všechno: Dokonce vybírat uvaděče, psát všechny komentáře a psát mnoho věcí. Právě teď, dokonce i v dnešní době, vy lidi, někdy trochu přispějete, něco mi pomůžete napsat. (Ano.) Když zapomenu, pak něco napíšete. Občas. Zřídka kdy zapomenu, ale někdy jsem prostě příliš unavená nebo příliš zaneprázdněná, uvnitř i venku. Dokonce více práce uvnitř než venku. Venku to je věc snadná. Přesto mě to unavuje, samozřejmě.

Nejsem na to zvyklá, na počítač a to všechno. Moje oči se stávají teď méně ostré. Dříve jsem nepotřebovala brýle, abych se podívala na titulky. A teď je musím mít. (Ach, Mistryně.) Dříve jsem je používala jen na čtení skriptů, protože skripty jsou vytištěny drobněji. A teď je musím nosit, dokonce i při sledování titulků na počítači, a podívat se na obraz, aby byl ostřejší. A někdy mě bolí hlava. Dokonce, i když mám ochranná opatření, ale přesto, jsem příliš citlivá, hlavně při pobytu v ústraní. A dokonce i tehdy mě zaměstnají. Ale já nemohu nepracovat pro Supreme Master Television. Prostě vás nemohu nechat vše udělat. Už jsem to mnohokrát viděla. Nešlo to. (Ano, Mistryně.) Myslím, možná to jeden den funguje a jeden den to nefunguje. Jeden den to funguje a dva dny to nefunguje. Tolik chyb a tolik věcí. Styly… Dokonce nedávno, viděli jste kolik jsem opravila chyb? (Ano, Mistryně.) Dokonce i vy, Američané, a takhle píšete? Gramaticky, nelogicky. Někdy to venku vidím. Ale lidičky, já vás neviním, protože někdy máme příliš mnoho práce. A prostě nemůžete na všechno dávat pozor. Udělali jste to co nejlépe, to vím. A je to těžká práce. (Mistryně, děkujeme Vám.) Opravdu, opravdu to je těžká práce. Dokonce psát na počítači, někdy to vaše ruce unaví. (Ano, Mistryně.) Pokud to děláte celý den, že? A také vaše prsty něco cítí. Bolí nebo ne? (Pokud jsme na to zvyklí, pak jsou naše prsty v pohodě.) Ach opravdu? Jak to, že mě bolí prsty když používám počítač?

Teď musím používat počítač. Dříve jsem na opravy používala rukopis. Ale to bylo příliš špatné, protože jsem poslala rukopis pryč a oni to napsali na stroji, ale napsali to špatně. Musela jsem to znovu kontrolovat. (Ach.) Dříve než to odešlu, to je jako dvojitá práce. (Ano.) Už tak moc práce a pracovat takto dvakrát, jak by se mohl jeden člověk postarat o všechny programy a dělat to dvakrát? Dokonce i když některé programy neopravuji, ale stále to nejprve potřebuji vidět. Musím to číst, abych to znala, abych věděla, zda bych to někde měla opravit. (Ano, Mistryně.) Stále se tím utrácí čas. Opravami a psaním se utratí víc času, ale i když ne, stále ho potřebujeme. A všechny dopisy Ocenění, musím je poslat, musím je číst, musím je opravit. Protože někdy je už opravím, pošlu je zpět a oni udělají další chybu. Musím to opravit znovu a znovu. Ale v dnešní době je toho méně, protože mnoho z vás se už hodně zlepšilo. (Ano, Mistryně.) A již jste na systém zvyklí a znalí a další věci. A teď používám na opravy počítač. Myslela jsem, že to nikdy nedokážu, protože jsem dříve nevěděla jak pohybovat s myší. Víte, kurzor? (Ano, Mistryně.) Nemohla jsem s tím pohnout. Pohnula jsem s tím, ale nikde jsem to neviděla. Řekla jsem: Kde, kde, kde? Kam jsi zmizel? Vrať se sem zpět!“ Ach, někdy se dlouhou dobu nevrátil, zběsile jsem s tím pohybovala, nevrátil se. Řekla jsem: „Ty, okamžitě se vrať!“ Někdy se zdálo, že mě poslouchá, ale počítač má svoji vlastní mysl. Mě neposlouchá. Někdy se zdá, jako bych jen dýchla a pak se to změní. Nemohu se znovu vrátit zpět do toho místa, nebo se to zblázní. Dnes znovu, musela jsem někoho požádat, aby to opravil. Díky Bohu. Ale naučila jsem se to a teď to dělám na počítači. Dříve jsem to dělala ručně. A ručně to je velmi závislé. Já závislost nemám ráda. (Rozumím. Ano, Mistryně.) Protože jsem to musela napsat a někdo to musel přijít vyzvednout a pak to musel vzít té osobě a pak jsem musela čekat. A pak přišel další a další a tak po celý den jakoby lidé chodili sem a tam jako jojo. Protože něco je naléhavé (Ano, Mistryně.) a znovu se to opravuje a znovu a znovu. A někdy jsem také velmi unavená, duševně i tělesně, některá místa přehlédnu. A později se podívám znovu a znovu to opravím. Nebo udělám nějaké dodatky a to jde sem a tam, hodně sem i tam. A to je také pro listonoše velmi unavující. Pro žáka, listonoše. A já to nemám moc ráda, když lidé stále chodí uvnitř mého magnetického pole nahoru a dolů, nahoru a dolů, dovnitř a ven. (Ano.) To mě také ruší, moji koncentraci. Proto někdy nemohu dobře pracovat a musím opravovat znovu a znovu. Lidi, vy to znáte. (Ano.) Někteří z vás, kteří pracujete blízko mě, to znáte.

Už dávno jsem požádala několik lidí: „Můžete mě naučit, jak to udělat? Řekněte mi, jak se to dělá tak, abych nemusela psát ručně a pak nebudete muset chodit sem a tam nebo jiní bratři a sestry nebudou muset stále chodit sem a tam.“ Řekli: „Ne, Mistryně. Je to velmi komplikované.“ A pak jiná osoba řekla: „Ach, je to velmi složité, velmi složité.“ A pak další řekl: „Mistryně, Jste příliš zaměstnaná. To nemůžete. Je toho pro Vás k učení příliš hodně.“ A tak jsem si to tak myslela. Myslela jsem, nikdy dříve jsem s počítačem nepracovala kromě toho, když jste to už udělali na USB a já jsem to zastrčila dovnitř, abych to viděla, jako sledování videí. Jinak jsem dříve nemohla dělat nic. Mohla jsem psát na elektrickém psacím stroji, to je vše. Tak jsem na začátku řekla: „Dobrá, alespoň mi kupte elektrický psací stroj.“ Napsala bych to, aby to bylo jasnější než rukopis. Ale psala jsem pouze dvěma prsty. Nebo dokonce jedním prstem, jedním a půl. Dlouho to trvalo, také dlouho. A později jsem řekla: „Ach, musím se to naučit s počítačem. Musím.“ A pak jsem požádala dalšího z vašich bratrů a on mi řekl, co udělat, prostě jen napsal pár instrukcí, stiskl pár knoflíků a bylo to hotové. Tak to teď dělám. Jsem s tím velmi šťastná. (Díky Bohu. Úžasné.) Stále to je velmi pomalé, ale lepší, než to muset znovu dvakrát kontrolovat. (Ano, Mistryně.) Číst znovu moje vlastní psaní a rozčilovat se, protože některá slova jsou tak jasná. A některá slova možná nejsou, ale některá jsou velmi jasná a oni stále píšou chyby, protože myslí jinak. Myslí si, že to je to, co měla Mistryně na mysli. Nebo jsou příliš rozptýlení, nevím čím, dívkami, chlapci nebo slepicemi nebo čímkoliv, co v té době je před nimi. Kdo ví? Nebo kuřata. Dobrá. Tak teď to je více pod kontrolou. Už víc nemusím mít lidi, kteří pobíhají kolem mě sem a tam, k mé bráně nebo k mým dveřím. Nemohou sem přijít; dveře mám stále zamčené. Ale ještě přijdou blízko mé brány, blízko mých dveří – už to je něco špatného. To nemám ráda. (Ano, Mistryně.) Zejména, když mám pobyt v ústraní. Je dost špatné, že už musím pracovat zatímco jsem na pobytu v ústraní a už takto vyčerpávají mojí energii. Pokouším se o to nejlepší. (Mistryně, děkuji Vám.) Dokud moje tělo funguje. Někdy okamžitě nefunguje, když můj duch ještě není… a já se musím nutit k práci a tehdy to je těžké. Držím telefon a pero, prostě mi to stále vypadává z ruky, (Ach.) jako kdybych neměla stisk. Není se mnou nic špatného, jsem zdravá. (Ano. Díky Bohu.) Je to jen, čím jdete výše, někdy je to takhle. (Ano, Mistryně.) Tělo tak nefunguje tak čile, když je duše kolem. (Ano, Mistryně.)

Dobrá. Nějaké další otázky? (Mistryně, už žádné otázky.) To je dobře! Žádná otázka je dobrá otázka. ( Děkuji Vám za Váš čas. ) Mistryně, mnohokrát Vám děkuji.) Děkuji vám, že se ptáte na inteligentní otázky. To mám ráda. Bude to také prospěšné dalším bratrům a sestrám. (Ano, Mistryně.) A možná venku jeden nebo dva světští lidé, pokud mají čas se dokonce podívat, jestli je to vůbec zajímá. Je to ku prospěchu. Dokonce, i když to nevědí, i když se nepodívají, je tam také energie. Nic není schované. Cokoliv jste řekli, zůstane ve vzduchu, zůstane ve vodě, zůstane ve stromech, zůstane na trávě, v zemi, všude. (Páni!) Možná to vědci jednoho dne budou schopní podchytit. (Páni.) A pak můžeme slyšet Ježíše, jak nám osobně káže. (Úžasné.) Nebo můžeme slyšet hovořit Buddhu v Jeho řeči, které nerozumíme. (Páni!) Ale kdo ví? Možná budeme. Možná lidské bytosti do té doby budou dost vyvinuté, aby to vše věděli, aby rozuměli učení Mistrů. Pak budu na věčné časy volná. (Páni.) Pak už se víc nemusím vracet zpět. Možná se tentokrát víc nevrátím. Je příliš obtížné (Ano, Mistryně.) učit lidi. A dokonce, když vám dělají zlé věci, dostanou špatnou karmu. Všude jsem se musela schovávat, nechápali jste to. Teď jsem odvážnější než dříve. Ale s vámi, lidi, jsem uvolněnější a inspirována hovořit. Dříve, kamkoliv jsem šla, nosím jen velmi všední šaty, zrovna jako všichni ostatní, tak, abych nebudila pozornost. (Ano, Mistryně.) Hovořím o přátelích, přítelkyních, o filmech. O: „Ach, ta inflace je hrozná!“ O supermarketu: „Proč prodávali takovou věc?“

Pak dobrá. To je dobré. Také jsem dokončila svoji práci. Dnes není na práci mnoho oprav a je méně psaní. Včera bylo hodně. (Děkuji Vám.) Protože jsem pro vás ty věci musela napsat (Ano, Mistryně.) a některé také opravit. Jsem vděčná, když je některé dny méně práce. To znamená, že jste se zlepšili intelektuálně i duševně. Myslíte jasněji, méně rušení, ve vašem mozku je méně odpadu. (Ano, Mistryně.) Méně obstrukcí od negativní síly a já jsem šťastnější. Tak vám všem děkuji za to, že to děláte lépe. (Mistryně, děkujeme Vám.) (Mistryně, děkuji Vám za Mistrynino požehnání.) Také je to lepší, že v dnešní době více organizujeme, jako mladší editoři jsou kontrolováni staršími editory, například takto. Dříve jsem všechno dělala sama, (Ach.) a bylo toho tolik, tak hodně. Myslela jsem, nevím, jak dlouho budu moci žít. Bylo to tak špatné. Bylo to tak unavující a tak vyčerpávající. (Ano.) Ale teď lépe organizujeme a všichni všem pomáhají. Ne jako dříve. Teď dokonce i titulkáři pomáhají trochu editovat. (Ach, ano.) Tak to jde hladčeji a pro všechny je teď méně stresu. Samozřejmě, některé jsme ztratili. Někteří přijdou a jsou nostalgičtí nebo podobně a odešli. Nebo někdo řekne, že se musí vrátit domů na studie. Řekla jsem: „Ano, samozřejmě, chcete studovat ženskou anatomii. Ne?“ Už mu je skoro 40. (Och, ne.) A má dvě děti. Je rozvedený, například. Co by ještě chtěl studovat? Ne, řekl, že se musí vrátit do školy. Napadlo mě: „Och, ano, samozřejmě.“ (Och, bože.)

Pek tedy, nic víc. Přeji vám všem spokojenost. Přeji komukoliv z vašich bratrů a sester, kteří poslouchají, přeji vám všem spokojenost. A všem dobrým lidem tam venku přeji spokojenost, komukoliv, kdo poslouchá. (Mistryně, děkuji Vám.) (Přejeme Mistryni spokojenost.) Ať máte ve vašem srdci stále pocit Boží lásky. Ať máte ve vaší mysli stále Boží vedení tak, abyste vždy dělali dobré věci ku prospěchu ostatním. Amen. (Amen.)

To víte, už jsem vám to říkala, ale chci to říct na záznam, opravdu jsem tak dojatá a vděčná za vaši dívčí, vaši přítomnost, vaši oddanost a ochotu pracovat na pomoc světu a samozřejmě i osobně, pomáhat mi s mými ideály. Jsem velmi ohromená vaším idealistickým postojem a duchem a jsem velmi vděčná. Chci vám jen říct, všem vám děkuji za to, že jste tady, že jste se mnou. Mám na mysli, že jste s námi na této planetě v této době nutnosti a potíží. Ať vás Bůh na věky žehná. Jsem si jistá, že by vás Bůh žehnal na věčné časy, ale to je mé přání, pro vás pro všechny. A samozřejmě jsem také vděčná za chlapce, kteří s námi také pracují. Ano, to je stejné. Jen se přihodilo, že jsem s vámi, lidi, dnes hovořila, tak jsem prostě hovořila o dívkách, ale o chlapcích také, jsem velmi hluboce vděčná a ať vás Bůh všechny žehná na věčné časy a ať také žehná pracovníky Supreme Master Television, vůbec všemi způsoby všude na celém světě. Moje láska je s vámi na věčné časy a Bůh vám žehnej navždy. Děkuji vám, děkuji vám, děkuji vám.

Sledujte viac
Všechny části  (9/9)
1
2020-06-29
20929 Zobrazenia
2
2020-06-30
15747 Zobrazenia
3
2020-07-01
28248 Zobrazenia
4
2020-07-02
13861 Zobrazenia
5
2020-07-03
10931 Zobrazenia
6
2020-07-04
10642 Zobrazenia
7
2020-07-05
12198 Zobrazenia
8
2020-07-06
10748 Zobrazenia
9
2020-07-07
11480 Zobrazenia
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android