Lidé se ještě mohou probudit s Podporou a Milostí od Znovusjednocené trojice Nejmocnějších, 2. část z 5

Znám všechna vaše jména, domácích lidí. I některých vzdálených. Nyní mě velmi dojaly vaše dopisy, které… och, zasáhly mě hluboko do srdce a víc než k pláči. Mluvili jsme o tom s interním bratrem. Je velmi mladý a hezký a má domov, ne, že by neměl kam jít. V té době, ještě podnikal a měl přítelkyni. Nemyslela jsem si, že přijde a zůstane s námi třeba navždy, ale teď je jedním z velmi chytrých a výkonných členů týmu.

Děkuji Bohu za to všechno, za vás všechny, kteří se rozhodli přijít a zůstat po mém boku se mnou a pracovat pro svět v Božím jménu. Domácí pracovníci mají také spoustu práce, stejně jako ti vzdálení, ale ti domácí jsou výjimečnější. Pracujeme v jednotě, a musíme dokončit jakýkoli pořad, jakoukoli práci, když jsme ve stresu a v nejrůznějších situacích. A bez ohledu na to, kolik je hodin a jaký je den, zda jsme se najedli nebo ne, zda jsme se dostatečně vyspali nebo ne, vykonáváme ji podle časové náročnosti nebo podle důležitosti té práce. To se týká i mě. Ano, to víte.

A jsem moc ráda, že mám takový tým, jako jste vy, mimořádně výkonný a obětavý. Nikdy vás nemohu dostatečně pochválit a poděkovat vám, ale myslím, že je to váš život, je to vaše poslání, že jste se rozhodli přijít sem a dělat to se mnou bez ohledu na cokoli jiného. To je mentalita Buddhových mnichů, Buddhy. On měl království a všechno, ženu, dítě – všechno to opustil kvůli tomuto ušlechtilému cíli, kterého chtěl dosáhnout. A i poté pokračoval v tomto ušlechtilém cíli, protože chtěl v té době pomoci všem vnímajícím bytostem.

Teď tento váš bratr, když přišel poprvé, nikdy jsem si nemyslela, že zůstane, ale sám mi to řekl. Protože předtím mi řekl, že pracuje pro vládu, a že je to dobrá práce. Mluvili jsme spolu jen v Mentonu, myslím, že jednou, během jednoho z pracovních setkání členů. Tak mi řekl, že kdyby bylo potřeba, obětoval by všechno. A přesně to udělal. Takže je tu stále s námi všemi, a dělá naprosto všechno, co je potřeba, co může, v rámci svých možností. Předtím, když přišel poprvé, měl mnoho různých překážek od máji. Ale i tehdy stále pokračoval. A teď už je dobrý, samozřejmě. Tolik jsem se o něho bála, jestli vydrží opravdu dlouho. Ale teď už je v pořádku, díky Bohu za všechno. To je jeden z vašich úžasných bratrů. Být pryč od milovaného člověka je taaak velmi, velmi těžké. Oba se rozhodli přijmout výzvu. Jsem tak ohromená a vděčná Bohu i jim oběma.

A takových je tam v domě víc. Možná vám své příběhy nevyprávějí. Stejně jako příběh tohoto bratra, který jste neznali, dokud jsem vám ho teď neřekla! Není dost času a prostoru vyprávět o všech vašich ušlechtilých záměrech stát se interním pracovníkem, pokud je vůbec řeknete! Ale jsem si jistá, že ti z vás, kteří tam stále jsou, mají čisté Srdce, silného Ducha a statečnou Vůli. Bravo, děti! Bůh vás miluje. Já také! A jsem si jistá, že každý z vás má zvláštní důvod, proč jste přišli pracovat se mnou do tohoto důvěrného týmu. Třeba jeden z vás mi chce koupit nějaké místo za všechny své úspory a investice, protože nemám nic bezpečného a skutečně soukromého. To jsem samozřejmě odmítla. Jiný, který je tak mladý, nechce zůstat se svou rodinou, protože „Mistryně potřebuje pomoc se Svou prací…“ – na svůj věk přes dvacet let, je tak moudrý a tak obětavý!

Určitě se vám také stýská. Kéž bychom mohli být zase nablízku, abych vám mohla upéct (veganské) košíčky, mleté koláče, jablečné koláče… ale prozatím jen pracujeme pro svět a máme se rádi v srdci! Pro vaši informaci, stejně jsem už nepekla dlouhou, dlouhou dobu. Tady v mé situaci je to obtížnější, než aby se to vyplatilo!!! A čas, och dobrá…!! Nehledě na to, že někdy musím zůstat fyzicky daleko od vás. Vy stále pokračujete ve své práci, a jsme stále spolu. Pokaždé, když mi pošlete pořad, pokaždé, když se mě na něco zeptáte nebo cokoliv jiného, jsme stále spolu. Takže i pokud budeme muset jít, půjdeme také spolu. Takže nikdo z vás by se neměl bát. Necháme tomu všemu čas. Čas všechno ukáže – co musíme udělat a co se stane.

Chtěla jsem s vámi mluvit už dávno, přinejmenším před několika dny, ale tolik práce, tolik práce, a nebyla jsem zrovna na vrcholu sil. Ale už jsem v pořádku, jsem v pořádku. Karma se děje neustále. Jsem na to zvyklá. Takže někdy, i když mám bolesti, prostě si nevzpomenu vzít si lék, nebo prostě čekám. Už víte, říkala jsem vám, že opravdu nerada beru léky. Počkám nebo si vezmu nějaké domácí léčivo nebo cokoli, co mě napadne – pokud mám čas na to vůbec myslet. Už jsem si tak zvykla na bolest a na změny v mém nepravidelném typu života, že už se neděje nic, co by mě tak trápilo, kromě těch 8 miliard lidí, 8 miliard lidských životů je v ohrožení. A co je nejhorší, ve větším ohrožení poté, co se s nimi stane náhle poté, pokud se svět zhroutí a oni budou muset také jít, ale náhle bez přípravy, aniž by vůbec věděli, že jsou pryč, to mě trápí.

To ale neznamená, že to vzdávám, nýbrž stále pokračuji. Vždycky se může stát něco, co situaci změní. Může se stát, že celý svět lidí prostě najednou dostane osvícený poznatek o vážnosti toho, že je třeba být laskavý, soucitný, milosrdný a ohleduplný ke všem bytostem kolem. Mohli by se změnit. Všichni by se mohli stát vegany. Jen se za to modlete. Modlete se za ně, aby změnili svá srdce, změnili své smýšlení. Kdo ví, třeba se to ještě stane.

Krátká doba neznamená nemožné. Někdy věci přicházejí na konci očekávání, bez očekávání, to všechno víte. Zázraky se mohou stát vždycky. Většina z nich duchovně nepraktikuje, ale mají dobré srdce. Viděla jsem, jak trpělivě pomáhají jelenímu člověku v zamrzlém jezeře, aby vylezl a žil. Viděla jsem, jak fénem zahřívají ptačí lidi, kteří namrzli na jejich dvoře, aby mohli znovu létat.

Viděla jsem je, jak chrání, krmí divoké ptáky, dávají jim dobrovolně koupele, dobrovolně hnízda, dobrovolně stanoviště, dobrovolně potravu. A také zachraňují uvízlé rybí lidi, zachraňují králičí, srnčí, mývalí, veverčí, uvězněné ptačí lidi atd… a přinesou je k sobě domů, aniž by se starali o jakékoli riziko, třeba infekce nebo čehokoli jiného, a spěchají s nimi do nemocnice nebo k veterináři, aby jim zachránili život, a potom je dokonce přinesou domů, aby se o ně dál starali, dokud jim nebude lépe, a pak je pustí na svobodu. Někteří z nich se dokonce vracejí denně nebo měsíčně nebo ročně nebo často, aby navštívili svého zachránce v jeho vlastním domě. Snažíme se ukazovat co nejvíce takových scén, abychom lidi probudili, aby věděli, že zvířecí lidé jsou naprostí převlečení andělé.

Excerpt from “Dove Comes To Visit The Family That Rescued Her Every Day” by The Dodo – Feb. 10, 2022: Zrovna jsem vyšla ven, a když jsem se podívala dolů, uviděla jsem malou drobnou holubičku. Oooch, ty máš hlad. Nebylo možné dostat ji zpátky na strom. Ještě něco? Zeptali se, jestli ji mohou nakrmit. Tak jsem řekla: „No, klidně to lidičky zkuste, ale jakmile bude moci létat, musíte ji pustit.“ Naučila ptáka létat. Řekla jsem: „Dobře, děvčata, je čas ji vypustit.“ Bylo to pro ně velmi emotivní. O dvě hodiny později… Co to děláš? Trigger je zpátky! Ahoj, Trigger. Co to děláš? Prostě bych nikdy netušila, že budu mít vztah s holubičkou. Ona je jako otravný sourozenec. Prostě nám opravdu uvěřila.

Excerpt from “Squirrel Visits His Rescuer Every Day For Years” by The Dodo – Jul. 15, 2023: Před čtyřmi lety jsem pana Broskvičku zachránila, a on se k nám dodnes vrací na návštěvu. Dobře, chlapče! Ví, kdy je čas na hraní. Přijdeme se Stevem po práci, sedneme si venku a hrajeme si s ním. A on si nechá namasírovat zadek. A dává mi pusu, takže asi ví, že je milovaný. To jsi ty, pane Broskvičko? Pokaždé, když ho vidím, se usměju. Jsi to ty? Tady máš, zlatíčko. Och, to jsi ty. Pan Broskvička je rozhodně členem mé rodiny. Zdravím, pane Broskvičko. Pojď dál. Pojď.

Moje dcera našla na terase mládě veverky, a matka nebyla k nalezení. Věděli jsme, že potřebuje pomoc, a začali jsme ho krmit. Pan Broskvička žil první tři měsíce v malé proutěné zásuvce. A pak mu můj otec vyrobil dřevěnou pagodu, kterou jsme zavěsili ke stropu, protože veverky se cítí nejbezpečněji, když jsou výš. Dobré ráno. V té pagodě si udělal pěkný domeček. Ví, že tam může kdykoli přijít. Ví, kde má své oříšky. Přijde, hned vyskočí nahoru, vezme si své oříšky a zase odejde. Myslím, že kdyby nás pan Broskvička neměl rád a necítil by se tu dobře, nevracel by se sem. Šel by dál, ale on se stále vrací, rozhodnutý s námi sdílet svůj život, za což jsme vděční.

Zvířecí lidé jsou stvořeni Bohem, stvořeni Nebesy. Někteří z nich se však do těchto druhů těl zvířecích lidí proměňují kvůli karmě. Někteří z nich ale dobrovolně sestoupili na Zemi, v různých podobách zvířecích lidí, aby různými způsoby pomáhali lidem. Jejich laskavost a obětavost pro pomoc lidem a ostatním druhům nemá konce! Nejen na této planetě, ale všude ve vesmírech. To je jisté.

Photo Caption: Cesta k domovu je ve vašem srdci

Stáhnout fotografii