Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Praktikujte pokorně, upřímně. Vždy chvalte Boha, chvalte všechny Mistry, aby vás ochránili před vaším vlastním nepřítelem, kterým je vaše ego – vaše ambiciózní ego, vaše touha po slávě a zisku. To je nejhorší nepřítel, jakého můžete mít, horší než démoni, horší než duchové, horší než jakékoli jiné zlé bytosti na této planetě nebo kdekoli jinde. Protože, když jsou to démoni, ale vy jste ctnostní, jste neochvějní ve své duchovní praxi, jste čistí ve svém srdci, milujete Boha, milujete Mistry, a milujete mnoho jiných Mistrů, pak se k vám žádní démoni přiblížit nemohou, nemluvě o tom, že by vám ublížili. Ani žádní duchové se nemohou přiblížit. Musí zůstat desítky mil daleko. Ale pokud jste chamtiví, ctižádostiví a budujete svou slávu a bohatství na falešných záminkách nebo na falešné představivosti, pak jste odsouzeni k záhubě. Pak budou démoni neustále kolem vás a budou krmit vaše ego všemožnými druhy fantazie a možná na vás budou vyzařovat nějakou magickou silou, abyste si mysleli, že jste někdo. Ne, ne, ne. To není Buddha.Buddha nevyužil magii, dokonce ani nepoužil magii, ledaže někdy musel, aby navštívil nějaké žáky. Létal ve Své vlastní společnosti a nikdo jiný to nemohl vidět kromě oddaných, kteří Ho pozvali, například takto. Neudělal to pro parádu. Naučil se to dříve nebo k Němu něco přišlo přirozeně. Už jsem vám to říkala. Ale nedělal to jen proto, aby Mu lidé tleskali, řekli Mu bravo nebo Mu dali více oběda, než vůbec mohl sníst.Buddha dělal vše správně, přiměřeně, pouze ve správném čase a ve správné chvíli. Cokoli jiného udělal, například, když se objevil před žáky ve vězení, aby je utěšil, jako dříve Královna (Vaidehi) – byla uvězněna a chtěla vidět Buddhu. Nemohla, a tak se modlila k Buddhovi. Buddha se tedy zjevil ve Svém manifestačním těle – ne ve fyzickém, ale vypadalo přesně jako to fyzické. Někdy se ho dokonce můžete dotknout. Můžete si potřást rukou nebo vás Mistr dokonce obejme – jako skutečné fyzické tělo, ale je to projevené tělo.Buddha projevil Své tělo v Jejím vězení, kam samozřejmě nikdo nemohl. Je to přísné vězení; nikdo nemohl vstoupit dovnitř. Buddha tam zůstal dlouhou dobu, aby Ji naučil metodu Amitābha Buddhy, nechal Ji meditovat a rozjímat o Zemi Amitābha Buddhy, a později, aby se tam narodila. Ale musela být přesná. Buddha jí řekl vše dopodrobna, jak vypadá Země Amitābha Buddhy, a ona si to všechno musela zapamatovat a pamatovat si to každý den a dokonce o všech těch detailech přemýšlet a přeříkávat jméno Amitābha Buddha. Není to jen přeříkávání Buddhova jména. Když Ji Buddha učil, bylo to všechno do detailů a Buddha řekl, že si to ve Své mysli musí vždy pamatovat, scenérii Země Amitābha Buddhy. Takto by se tam mohla znovu narodit.Takže to není tak snadné, opravdu. Nemůžete být tak jednoznační, abyste si pamatovali všechny podrobnosti o tom, jak vypadají květiny, jak vypadá voda v tom nektarovém jezeře v Zemi Amitābhy Buddhy a jak tam zpívají ptáci, jakým druhem intonace, například, jakým druhem melodie. Bylo to tedy Buddhovo projevené tělo, aby pomohl žákovi v době nutnosti, ale nepoužil Svou magii ani nic jiného. Stala se jen přirozená věc, protože Buddha má mnoho různých druhů sil, které může použít, aby pomohl Svým žákům.Většinou to vidí jen žáci či dotyčné osoby. Ale někdy to vidí i ostatní lidé zvenčí. Například v rodině, matka nevidí, ale nezasvěcené dítě vidí Mistryni přicházet k nim domů a dělat to a tamto. Nebo dokonce přišel nezasvěcený člověk z venku, člen rodiny či přítel a viděl Mistryni v domě, jak dělá věci nebo žehná. Může se to také stát, ale ne vždy se to tak stane.Buddha se většinou projevil pouze tehdy, když to bylo nutné. Nebo vždy – dokonce pokaždé, ale ne každý to vidí. Třeba v celém mém shromáždění, například, když tam byli všichni žáci, jen někteří žáci viděli přicházet a odcházet Buddhy nebo jakékoli jiné zázraky, nebo Mistryniny zázraky v tomto shromáždění, jak žehnají tomu a tomu. Ostatní ale nic neviděli, nic si neuvědomovali. V té době to viděla jen skupina žáků. Některá z těch svědectví máme. Hodně – jen někdy je nezapíšou. Obvykle jim říkám, aby to nepsali, ale někdy si nemohou pomoct. Musí psát; rádi to sdílejí s ostatními, aby ostatní povzbudili pokračovat v praktikování.Jednou někteří z mých žáků odjeli někam praktikovat, a mnoho tibetských mnichů za nimi přišlo, běželi za nimi a ptali se jich: „Odkud jste přišli? Co děláte? Proč tam, kde jste vy, přichází tolik Buddhů a tolik Světla?“ A všechny ty věci. Někteří tibetští mniši to také udělali mým takzvaným žákům. Myslím, že si pamatuji, že jeden z žáků říkal takové věci. Nemohu si vzpomenout kdy a kde – poslední roky, možná v Ašramu nové země nebo tak něco.Ale není to jen tam. Během let mi soukromě neustále něco říkali a ptali se mě: „Jaká je to úroveň?“ Protože v jedné úrovni je mnoho scenérií. Je to jako krajinný orientační bod, takže poznáte, kde jste. Stejně jako žákyně, která byla náhodou v Zemi Amitābha Buddhy, pak se vrátila domů a podívala se do sútry Amitābhy Buddhy, porovnala a řekla: „Ach, byla jsem v Zemi Amitābha Buddhy. To je jisté.“ To není iluze. Protože o tom věděla i během vnitřní vize, ale když z ní vyšla, vkrádala se jí nějaká pochybnost, kde to bylo. Buď se mě zeptají, nebo když tam nejsem, jdou se „zeptat“ některé sútry, či požádají Buddhu o vysvětlení.Každopádně víme, která je iluze a která ne, protože v době zasvěcení jste byli také učeni. Naučila jsem vás, jak uvnitř rozpoznat skutečného Mistra nebo máju, který vytváří iluze, podvádí vás a klame. Všichni to víte. To jen nějací takzvaní žáci, nejsou to žáci. Jsou to již démoni a nečiní pokání. Prostě přijdou dovnitř, zneužijí mou lásku, mou laskavost a chtějí mi vzít mou Moc, aby oklamali lidi pro peníze, pro slávu a pro možnost zneuctívání ostatních, kteří jsou věrní a nevinní. Například, stali se s nimi jeptiškami či mnichy a pak je zneuctívali, třeba takhle. Vy to víte. Existují některá svědectví, dokonce od lidí zvenčí, dokonce – od jeptišek mimo moji skupinu, od buddhistických jeptišek. Dokonce mě také obviňují. Nic jsem o tom nevěděla, až když jsem to zjistila před pár týdny. Ach, můj Bože. Bůh to ví. Strašné, strašné. Ach, můj Bože, hrozné. Je mi líto všech těchto nevinných lidí.Ale vědí o mně. Pokud vědí, že jsem jeho Mistryně, proč místo toho nepřišli za mnou? Protože se také mohli přihlásit. Prostě zapíší svá jména a my víme, kde jsou, a pak k nim mohu poslat své mnichy. Nemusí ke mně ani chodit. My utrácíme pro ně peníze. Oni za mě nemusí utrácet peníze, dokonce ani za letenku. Někteří si to mohou dovolit. Přijedou za mnou, pokud chtějí, podle vlastního výběru.Před zasvěcením jsem už řekla mnichům nebo mniškám, kteří jsou jmenováni pro dané místo, například, který den a kdo jede do Âu Lạc (Vietnamu), a který den a kdo jede do Thajska, a který den a kdo jede do Mongolska. například, kdo jede do Ameriky nebo do Evropy atd. atd. Všichni už to víme. Dají mi jména osob, které chtějí být zasvěceny. Pak schvaluji. Většinou schvaluji. Zřídka odmítám – možná pár. Až doteď, celý můj život, jen pár. Obvykle je všechny schvaluji. Pak přijdou v určitý den a on (/ona) dá zasvěcení pro tu skupinu. Nic je to nestojí. Pokud moji mniši (/jeptišky) dokonce odešli dočasně pobývat v jejich domě, platím za všechno – za ubytování, jídlo, benzín, letadlo či za jakékoli letenky. Nikdy nic od žádných žáků neberu, před, během, po zasvěcení, za života či smrti, nic. Již odmalička jsem stejně nikdy od nikoho nechtěla brát peníze.Photo Caption: Jsme noví, ale známe se dobře jako přátelé