Ahoj, všechny krásné duše, které jste sestoupily na tento svět, abyste poskytly užitek všem ostatním, tolik, kolik je ve vašich silách, podle Boží milosti a Boží vůle. Jsem ráda, že jste na tomto světě, a mám vás za to ráda, a děkuji vám za to. I když uděláte druhým nějaké malé dobro, i když si myslíte, že je to málo, pro příjemce to může znamenat celý svět. Přinejmenším vaše duše je čistá, vaše srdce je laskavé, protože uctíváte Boha, chválíte všechny Mistry, a děkujete všem ušlechtilým duším, které konají Boží vůli pro dobro všech.
Jsem ráda, že jste tu se mnou. Jinak bych se pravděpodobně cítila, nebo stále budu cítit velmi osamělá na této planetě, protože jsme daleko od Domova. Ačkoli to není daleko, ale kvůli fyzickému prostoru máme pocit, že je to daleko. Pokud však uvnitř meditujeme, můžeme se vždy spojit s Domovem nebo krátce navštívit nějaké blízké sousedství našeho Nebeského domova.
Chci vás požádat, prosím také mi pomozte poděkovat Mahākāśyapovi, protože si myslím, že jsem Mu nepoděkovala dostatečně. A chci vám vyprávět Jeho příběh, aby se někteří z vás, kteří nevíte, kdo je, cítili poctěni, že Ho můžete poznat. Víte, Mahākāśyapa byl jedním z nejpřednějších žáků Buddhy v době, kdy Světem ctěný ještě žil. A byl pojmenován „Asketa číslo jedna“. Buddha měl deset nejpřednějších žáků, a někteří z nich měli titul, jako Mahākāśyapa je „Asketa číslo jedna“. Maudgalyayana je „Magická síla číslo jedna“. A velký Ánanda je „Dobrá paměť číslo jedna“. Je jich víc. Sariputra je nejmoudřejší, například. A podle buddhistické legendy Mahākāśyapa – skutečný Mahākāśyapa, mnich, jeden z nejpřednějších žáků Buddhy – žije ještě dnes na Zemi a medituje na nějakém místě, možná v jeskyni v horách, které se nazývají Chicken Foot (Kuřecí pařát).
Takže ten, kdo mi dal Buddhovu śarīru, vaše sestra, chtěla, abych vyměnila fotografii, kterou dali na [Supreme Master TV] na první místo – nebyly to ty, které mi dal Mahākāśyapa. Chtěla tedy, abych ji vyměnila za skutečnou fotografii. Opravdu bych ji (Buddhovu śarīru) teď chtěla vidět, ale jsem tak trochu daleko. Zatím se tam nemohu dostat dost rychle. Kromě toho jsem stále v ústraní. Nechci chodit příliš daleko. Neměla bych.
Jakmile jste v ústraní, měli byste být stále na jednom místě, co nejvíce soustředění na jednom místě. Možná byste mohli být v zahradě, ale tak, abyste nikoho neviděli a aniž by kdokoli viděl vás, abyste mohli zapřáhnout všechnu svoji sílu k nějakému speciálnímu účelu. Mnozí lidé chodí do ústraní jen proto, aby oživili svoji energii a využili všechnu sílu, aby mohli splnit nějaký úkol.
Včera jsem měla rozhovor se svými psími lidmi. Někdy jen telepaticky; jindy, pokud je to možné, po telefonu. A psí lidé dokonce vědí, co jsem vám prozradila. Nechtěla jsem to. Nechtěla jsem to prozradit, ale Bůh mě k tomu přiměl. A poté, co jsem vám to prozradila, jsem se ještě třikrát zeptala Boha, zda je nebo není správné to udělat – odhalit vám moji pravou totožnost; nebo pokud ne, prosím dovol mi tyto části vymazat. Protože nevím, jak lidé zareagují a také nevím, jak reagovat na jejich reakci. Prostě se necítím moc komfortně, mluvit takhle přímo, upřímně a otevřeně o tom, kdo jsem. V tomto fyzickém světě jsem stejná jako vy. Ale jsem spojená se svým Vyšším Já, a to je něco jiného; jinak bych nemohla mít dostatečný přísun Energie, abych mohla vykonávat svou práci, které je hodně, hodně a velmi, velmi těžkou práci.
Chci vám vyprávět o Mahākāśyapovi, abyste věděli, jak je velký – i jako člověk, jako osobnost, nemluvě o Svatém. On je skutečně Svatý. On dodržoval Svoje pravidla. V buddhismu máte 13 velmi přísných pravidel, které musíte dodržovat, abyste mohli být nazýváni „nejlepším asketou“.
Například nesmíte jíst po poledni a jíte jen jednou denně. Máte jen tři vrstvy mnišského roucha, a musíte sbírat vyhozené látky na ulici, na hřbitově nebo na smetišti, kam lidé vyhazují věci, abyste si vyrobili vlastní oblečení. Nemůžete nosit nové oblečení; nemůžete si koupit nové oblečení; nemůžete přijmout oblečení, které je pro vás nově ušité. Vyrábíte si ho sami; sbíráte látky všude, kde se dá, a šijete z nich kousek po kousku dobré teplé oblečení, abyste se důstojně přikryli. To je vše, co můžete mít. A máte žebráckou misku, abyste mohli chodit pro almužnu a jednou denně se o sebe postarali.
A v dnešní době stále existují hínajánoví mniši, kteří dělají totéž nebo něco podobného. Pak ale jedí cokoli. Neomezují se na veganství, což je soucitná strava. Protože na začátku někteří lidé prostě přišli a nebyli zvyklí na veganskou stravu, tak jim Buddha povolil tři druhy přípustného masa zvířecích lidí – jako maso zvířecích lidí, u kterých neslyšíte jejich pláč když umírají; nebo zvířecího člověka, o němž víte, že není zabíjen kvůli vám; nebo zvířecích lidí, kteří zemřou přirozeně nebo nešťastnou náhodou nebo stářím někde v lese nebo na ulici – pak je můžete jíst. Později však Buddha řekl: „Už byste ho neměli jíst.“ A zdůraznil, že kdokoli jí maso zvířecích lidí, není Jeho žákem, a kdokoli jí maso, On také není Učitelem této osoby.
„‚V té době Arya (mudrc) Mahamati (Velká moudrost) Bódhisattva-Mahasattva řekl Buddhovi: ,Bhagavan (Světem Ctěný), ve všech světech vidím putování, zrození a umírání, opředené nepřátelství, a pád do zlých cest, to vše je způsobeno jedením masa a cyklickým zabíjením. Toto chování zvyšuje chamtivost a hněv, a činí živé bytosti neschopnými uniknout utrpení. To je opravdu velmi bolestivé.‘ […] ‚Mahamati, po vyslechnutí mých slov, pokud to některý z mých žáků upřímně nezváží a stále jí maso, měli bychom vědět, že je z rodu candela (vrahů). To není můj žák a Já nejsem jeho učitel. Proto, Mahamati, když si někdo přeje být mým příbuzným, neměl by jíst žádné maso‘“. ~ Laṅkāvatāra Sūtra (Tripitaka č. 671)
A Buddha byl přísný vegan. Můžete se podívat na některé výňatky, které jsem vám vyložila před několika lety, o tom, že Buddha byl vegan. Protože On uvedl, že hedvábí, peří, mléko, vejce, kožené boty nebo cokoli, co má co do činění se zvířecími lidmi, byste neměli používat, protože to rozhodně způsobuje utrpení.
„Bódhisattvové a ryzí mniši kráčející po venkovských pěšinách dokonce ani nechodí po živé trávě, natož aby ji vykořenili. Jak tedy může být soucitné hltat krev a maso jiných bytostí? Mniši, kteří nenosí hedvábí z Východu, ať už hrubé nebo jemné; kdo nebude nosit boty nebo střevíce z kůže, ani kožešiny, ani ptačí peří z naší vlastní země; a kdo nekonzumuje mléko, tvaroh či přeškvařené máslo, se skutečně osvobodili od světa. Když splatí své dluhy z předchozích životů, nebudou se dále toulat ve třech říších. Proč? Nosit části těla bytosti znamená spojit svou karmu s touto bytostí, například, lidé se připoutají k této zemi tím, že jedí zeleninu a obilí. Mohu potvrdit, že člověk, který nejí maso jiných bytostí ani nenosí žádnou část z těl jiných bytostí, ani nepomyslí na to, že by tyto věci jedl či nosil, je osobou, která získá osvobození. Co jsem řekl je to, co učí Buddhové. Mara, Ten Zlý, učí jinak.“ ~ Śūraṅgama Sūtra
I kdyby ten zvířecí člověk nebyl zabit kvůli vám, pokud ho sníte, lidé budou muset zabít jiného zvířecího člověka, aby ho prodali jiným lidem, kteří ho chtějí koupit, protože jste snědl tu porci zvířecího člověka. Takže chybí jedna porce, chybí jeden zvířecí člověk. Když si ho tedy někdo bude chtít koupit, budou muset zabít dalšího kuřecího člověka, aby ho prodali vám nebo jim.
Buddha učil soucitu ve všech písmech, která během Svého života, jenž trval mnoho desetiletí, hlásal. Má-li tedy mnich následovat Buddhu, měl by se držet soucitu; to je normální. Dělejte to, co dělají vaši Učitelé. Kromě toho je to věc, která by se neměla dělat; neměli byste zabíjet druhé, abyste si udrželi svůj život, stejně jako byste nechtěli být zabiti, abyste udrželi životy jiných bytostí. Nechtěli byste být zabiti, aby se nějaký tygr mohl nasytit – ne. Stejně tak kuřecí kraví, prasečí, kozí člověk, nechce být zabit, aby udržel váš život, aby naplnil váš žaludek.
Photo Caption: Z drsné, vyprahlé pouště do rušného města. Díky Bohu se můžeme s chutí přizpůsobit zázračnému novému stylu!
Stáhnout fotografii
